Remmark si ověřil, že dobro není špatná strategie

O firemních hodnotách se dobře mluví ve chvíli, kdy nic nestojí. Co se ale stane, když etické rozhodnutí ovlivní další rozvoj firmy, její zdroje a šanci na úspěch? Přesně to jsme si v Remmarku vyzkoušeli během interní aktivity, kterou pro nás připravila Kája Půlpánová.

Na začátku jsme se vrátili ke kampaním, ve kterých nešlo jen o zásah, dosah nebo počet mediálních výstupů. Připomněli jsme si projekty s konkrétním společenským přesahem. Kampaň proti antibiotické rezistenci učila veřejnost správně užívat antibiotika. Odpadkouši upozorňovali na nepořádek v českých národních parcích. Nábor hrdinů přivedl 531 nových potenciálních dárců do registru dárců kostní dřeně. A Tečka za COVIDem pomáhala lidem zorientovat se v očkování během období, kdy panoval zmatek prakticky ve všem ostatním.

Byla to příjemná připomínka toho, že komunikace může mít měřitelný dopad i mimo tabulky marketingových výsledků. Někdy pomůže změnit chování. Jindy přivede člověka k rozhodnutí, které může někomu zachránit život. A občas dokonce přiměje návštěvníka Krkonoš, aby si odnesl obal od svačiny zpátky domů.

Po ohlédnutí do minulosti přišel pohled do budoucnosti. Rozdělili jsme se do dvou týmů a dostali úkol vybudovat firmu, která má dobré předpoklady dlouhodobě uspět. Museli jsme si určit, na čem bude stát, jaké bude vyznávat hodnoty a podle čeho se bude rozhodovat. Aby nezůstalo jen u vznešených prohlášení, vstupovaly do hry dobrokarty.

Každá karta přinesla situaci, ve které se naše firmy musely rozhodnout. Etické řešení mohlo znamenat odměnu a další možnosti rozvoje. Neetická zkratka naopak přinesla trest nebo ztrátu části zdrojů.

Najednou se ukázalo, že firemní hodnoty nejsou několik hezkých slov na webu. Projevují se hlavně ve chvíli, kdy správná cesta není tou nejpohodlnější. Dobrá pověst, důvěra a odpovědnost se sice špatně skládají do kvartální tabulky, dlouhodobě však mohou držet firmu pohromadě lépe než jakákoli rychlá výhoda.

V našem případě ji ovšem držely pohromadě také plastové kelímky a různě tvarované kartony. Za správná rozhodnutí jsme získávali další stavební materiál, za ta neetická o něj naopak přicházeli. Hodnoty tak dostaly nezvykle hmatatelnou podobu. Každé dobré rozhodnutí mohlo přinést nové patro. Každé špatné způsobilo, že se firemní strategie začala naklánět nejen obrazně.

Večer zakončil Vojta Marcín hospodským kvízem věnovaným dobru. V otázkách se potkali Nicholas Winton, Lékaři bez hranic, Jean Valjean, Samvěd Křepelka, objev penicilinu i Montrealský protokol. A protože dobro nemusí mít vždy vážnou tvář, došlo také na Shiny Happy People, Don’t Worry, Be Happy nebo Can’t Stop the Feeling!

Celý večer tak připomněl jednu celkem jednoduchou věc. Dobro nemusí být naivní, nepraktické ani nevýhodné. Může se stát součástí strategie a pevným základem firmy.

Dokonce i tehdy, když zbytek stavby tvoří karton a kelímky.